Jistě není nikoho, kdo by nedocenil, že máme v Jeseníku nemocnici. Obzvláště v době, kdy je potřebné každé lůžko. Za to, že ji máme, vděčíme rakouské císařovně Alžbětě, zvané Sissi. Město po její výstavbě nechalo alespoň symbolicky z vděčnosti Sissi vystavět na dnešní Horově ulici pramen. Jeho obliba, především díky vysoce kvalitní a mírně radioaktivní vodě, neupadá ani v dnešní době.

Kdo by alespoň jednou začas nezavítal do Smetanových sadů nebo na blízký Křížový vrch. Při procházce zde člověk často natrefí na pramen nebo odpočívadlo. A proto mne docela mrzí, že především v udržované části parku prameny nejsou funkční nebo jsou poškozené. Pak tím víc, že letos byl nejvydatnější rok co se týče srážek. A ačkoliv v letech na vodu chudších prameny utěšeně tekly, letos jich v parku většina pouze kapala.

Červený dub u letního divadla nebo olše u Tindalova pramene, nyní dub u vstupu do Smetanových sadů. Výrazné stromy, téměř solitéři, pýchy našeho parku. Každé podobné kácení u části občanů vyvolá značné emoce – zatímco většina je ráda, že se rádoby nebezpečné stromy pokácí, část z nich je fascinována bleskovými akcemi, které v podobných případech při havarijním kácení proběhnou.