Když hodiny na radniční věži v Jeseníku ukazují za pět minut dvanáct, ve skutečnosti je už po dvanácté. Slyšel jsem, že to tak úplně neplatí, že někdy se hodiny o pár minut předbíhají, dokonce že jsou dny, kdy jdou úplně přesně, mám asi smůlu, většinou se mi poštěstí být poblíž radnice ve dnech, kdy jdou pozadu. To se vedení města nedokáže postarat ani o takovou trivialitu, jako je seřízení hodin?

Přirozeným protipólem lázeňské promenády byl již za Priessnitzova života částečně zalesněný vrch Železné hory nad dnešní Kalvodovou ulicí. Po válce pak celé místo upadlo v zapomnění, o čemž svědčí i neustálé opakování posunu místa v geografických mapách více směrem na západ.

Před pár dny mne zaujal článek Lukáše Abta o vztahu města k občanským aktivitám, konkrétně k obnově opuštěných a zanedbaných turistických míst v okolí města. Mám totiž naprosto stejnou zkušenost z jednání s představiteli města, jako Lukáš Abt.

Jistě není nikoho, kdo by nedocenil, že máme v Jeseníku nemocnici. Obzvláště v době, kdy je potřebné každé lůžko. Za to, že ji máme, vděčíme rakouské císařovně Alžbětě, zvané Sissi. Město po její výstavbě nechalo alespoň symbolicky z vděčnosti Sissi vystavět na dnešní Horově ulici pramen. Jeho obliba, především díky vysoce kvalitní a mírně radioaktivní vodě, neupadá ani v dnešní době.

Kdo by alespoň jednou začas nezavítal do Smetanových sadů nebo na blízký Křížový vrch. Při procházce zde člověk často natrefí na pramen nebo odpočívadlo. A proto mne docela mrzí, že především v udržované části parku prameny nejsou funkční nebo jsou poškozené. Pak tím víc, že letos byl nejvydatnější rok co se týče srážek. A ačkoliv v letech na vodu chudších prameny utěšeně tekly, letos jich v parku většina pouze kapala.