Před pár dny jsme se vrátili z měsíční toulky po Rakousku. Jezdíme s menším obytným přívěsem, bydlíme v kempech, takže i měsíční dovolená není nijak moc finančně náročná. Autem jsme najeli cca 1500 km, na kole asi 900, spali v šesti kempech a viděli a prožili toho opravdu hodně.

Rakousko celkem dobře známe, v zimě jsme během mnoha let pravidelně jezdili do Rakouska na lyže, ale tak dlouhou letní dovolenou jsme v této zemi zkusili poprvé. A musím opravdu říct, že Rakousko je jak v zimě, tak i v létě na turisty dobře připravené.

Samozřejmě tím nemyslím známá místa a turistická lákadla, jako je Dunajská cyklostezka, Solná komora s krásnými horami a jezery, či Vídeň (i když jsme všechna tato místa navštívili a byli nadšeni). Ale jsou místa, jako údolí řeky Enns, či řeky Mur, kde je příroda trochu podobná našim jesenickým horám, ale služby turistům jsou nesrovnatelně lepší a ti to také samozřejmě oceňují, takže sezona plných kempů a penzionů je tam podstatně delší, než u nás.

Každá navštívená oblast měla svá specifika, něco, co jinde nenajdete. Kupříkladu v údolí řeky Mur to byla limba – německy Zirbe. Nevěřili byste, co vše se z limby a jejich šišek vyrábí. Lahodná pálenka, léčivé kapky, cucavé bonbony, perfektní dřevěný nábytek, zkrátka ze stromu se využije vše. Také na rozdíl od našich lesů, kde se veškeré vytěžené dřevo odváží na velmi vzdálené pily, nebo přímo do ciziny, najdete v každé větší vesnici či městečku pilu, někde taky výrobce nábytku, či továrnu, kde se dřevo zpracovává na hotové výrobky.

Každá oblast se i svými prospekty a mapkami snaží odlišit od jiných, takže když se doma po návratu probíráte tou hromadou, kterou jste během dovolené dostali v každém kempu, hned poznáte, odkud to bylo.

Jako zapálené cyklisty nás nadchlo značení cyklistických stezek v údolí řeky Mur. Kupodivu jako asi jediní v celém Rakousku převzali nizozemský způsob – německy příhodně nazvaný Knotenpunkt systém. Je to vynikající jednoduchý systém, kde nikdo nemůže zabloudit. V celé oblasti se nejprve na mapě vyznačí jednotlivé cyklotrasy, vyberou se kontrolní body, dále místa, kde se trasy křižují, či stýkají. Pak se tato jednotlivá místa na mapě jednoduše očíslují od jedničky výše (kolik bude potřeba, (u Muru jim stačilo 101 bodů). Pak se tato místa označí v terénu tabulkou s číslem, v místech, kde se trasy křižuji je přidána ještě malá plastová mapka. Samozřejmě v každém kempu či infocentru dostanete zdarma cyklomapu, k tomu vám přidají seznam zajímavých tras s uvedením čísel jednotlivých postupných bodů na trase. Kupříkladu začnete u kempu na čísle 50, další kontrola bude č.23, pak 21, pak 15 (prakticky nikdy nenaleznete trasu, aby čísla následovala postupně, je to logické, nejprve byla očíslována celá oblast podle světových stran bez ohledu na cyklotrasu).

Tak si říkám, zvláště když u nás potkám cyklisty odjinud, kteří nevědí, jak se dostat kupříkladu na Křížový vrch, či Zlatý chlum, o vzdálenějších cílech ani nemluvě, proč bychom si jako Jesenicko nemohli označit cyklotrasy trochu jinak, rozumněji, než to dnešní značení – komu tak něco řekne číslo 6210? Přitom dnes žádným zákonem není určena povinnost značit jednotným způsobem cyklistické stezky, každá oblast si může zvolit svůj systém. Klidně můžeme ponechat dálkové cyklotrasy v původním značení, ale na Jesenicku bychom mohli vyznačit spoustu cyklostezek na zajímavá místa, takže by týden, strávený na kole zdaleka na všechna místa nestačil.

Proč o tom hovořím. Pokaždé, když se vrátím odněkud z ciziny, tak mám pocit, že i když návštěvníků u nás dosti přibývá, příliš se o jejich spokojenost nestaráme. A abych nemluvil jen o turistech, také my domácí si zasloužíme trochu více péče. Když už jsem u cyklistů, máme sice páteřní cyklostezku, sice předraženou, ale díky za ni. Když ale lidé z Lipové chtějí jet do práce do Jeseníku na kole, tak asi cyklostezku přes Bobrovník moc neužijí. Podobně je to při cestě z České Vsi. Opravdu by se na jednosměrné Březinově ulici nedal vyznačit pruh pouze pro cyklisty? Podobně na Bezručově ulici od sídliště Pod chlumem až po kruhový objezd.

Ale vraťme se k turistům a cestování. Už pár let tvrdím (a nejsem sám), že náš městský park společně s Křížovým vrchem a Zlatým chlumem je prostor, který nám mohou ostatní závidět. Bohužel i když cesta na Křížový vrch je vedena městským lesem, město nemá zájem tam cokoliv zlepšovat. Lesní cesty jsou doslova zničené obrovskou těžbou stromů, napadených kůrovcem, takže když si zdatní cyklisté usmyslí, že vyjedou na Zlatý chlum na kole, tak jedou po cestě, podobající se tankodromu.

Nemusíme přece vymýšlet složité a drahé atrakce, jako stezky v korunách stromů, či další rozhledny. Nemusíme stavět další Rychlebské stezky, stačilo by pro cyklisty i s dětmi vybudovat jednoduché lesní cyklostezky na Křížový vrch a okolí (1), případně zpřístupnit kopec lanovkou. A z kopce pak vzdušnou cestou na kladce jako v lanovém parku až k IPOSu.

Na rovné střeše IPOSu pak postavit zahradní restauraci s krásným výhledem na město a lázně. Taková obrovská plocha se přímo nabízí k podobnému využití, je škoda, že to ještě nikoho odpovědného nenapadlo.

Pokud by se podařilo realizovat ten převzatý nápad se značením cyklotras pomocí uzlových bodů (Knotenpunk), jsem si jist, že se Jesenicko stane pro cyklisty nejoblíbenější oblastí České republiky. A to nemluvím ještě o možnosti protáhnout stejný systém až na polskou stranu, kde mají taky spoustu pěkných turistických cílů.

A až městští úředníci přestanou vymýšlet nesmysly jako lanovku do lázní, vodní svět v parku, či chodník kolem Priessnitzovy ulice až do lázní a skutečně začnou přemýšlet, jak za nevelký peníz vybudovat něco, co jinde nemají, tak věřím, že alespoň něco z těch mých nápadů se uskuteční.

Karel Mičánek

1. Před pár lety se mi za částečné pomoci Technických služeb podařilo celkem pohodlnou cyklostezku vytyčit a zprovoznit, bohužel bez stálé drobné údržby je dnes stezka takřka neprůjezdná, zarostlá náletem.

Foto: KM