Původně jsme se naší reportáží snažili pouze otevřít diskuzi o jednom dlouhodobém problému a vyprovokovat kompetentní lidi k jeho řešení. K našemu velkému překvapení bylo výsledným produktem reportáže zjištění jednoho fatálního selhání místní političky!

Denně se s tím můžete setkat. Například když doprovázíte ráno děti do školy nebo jdete odpoledne z práce, vlastně v kteroukoliv denní nebo noční hodinu. Je to častý obrázek napříč celým městem. V okolí „Penny“, v parku na „starém autobusáku“, u lípy Svobody, za Albertem, na lavičce v OC Alkron atd. Různě ve městě narážíte na opilá individua! Jejich výskyt je závislý na teplotě a počasí a podle toho migrují.

V tom „lepším“ případě už jen leží, „tak jak jim to zrovna vyšlo“. Na chodníku, na trávě nebo na lavičce. Většinou si nelámou hlavu s vyhledáváním veřejného WC, o odpadkovém koši ani nemluvě. Proto bývá v jejich blízkém okolí nastláno z odpadků a kolem nich se šíří nesnesitelný zápach. Vajgly, papírky, prázdné láhve, rozházené oblečení a osobní doklady. Ty pro případ ztotožnění, kdyby přijela policie, aby nevyrušovala pobudu ze spánku.

Ta „horší“ možnost pro vás nastane, když je ještě konzument při vědomí a začne vás obtěžovat „somrováním“. Nebo otázkami typu „kam jdeš, ty…?, co čumíš, ty…?, nebo se od tohoto pro vás úplně cizího člověka dozvíte, „co jste o sobě vůbec netušili“ – ale to jen v případě, že pobuda zvládá disciplínu zvanou artikulace a nevydává ze sebe už jen pouze těžko definované skřeky, kterými se následně směje.

Ona to vlastně může být legrace:

Jdou dva chlapi z hospody, když tomu jednomu se najednou navalí a celý se pozvrací. Sebere se a říká: „No potěš koště, to až uvidí moje manželka, tak mě zase seřve jak malého kluka a týden mě nikam nepustí…“
Druhý mu poradí: „Hele, tak si strč pětistovku do kapsy a až bude tvoje manželka prát tu košili, tak najde i ty prachy. Ty jí potom jenom řekneš, že ti to pozvracel nějaký cizí opilec a tu pětistovku ti dal jako odškodný…!“
„No to je super nápad, to udělám,“ říká ten první. Dá si pětistovku do kapsy, jde domů, tam si sundá košili, hodí ji do prádla a jde spát.
Druhý den ráno ho vzbudí ječící manželka: „Ty čuně, ty ses zase ožral a celý ses poblil!“
Manžel na to: „Ne ne, když jsi našla košili, nenašla jsi v ní i pět set korun?“
Manželka: „Našla! No a?“
On: „Já za to nemůžu, nějaký cizí chlap mě kousek od hospody poblil a dal mi to jako náhradu škody…“
Manželka: „No tak to si příště řekni rovnou o litr, protože ti taky nadělal do kalhot!“

Bohužel je to ale téměř vždy vážná věc !

Přehlédneme-li, že takový jedinec svým chováním budí veřejné pohoršení a dává špatný příklad našim dětem, bývá často agresivní ke kolemjdoucím, policistům, sestřičkám a doktorům ze záchranky nebo k vlastní rodině. Ve většině případů bývá ale nejvíc nebezpečný sám sobě. Pokud ho někdo neokrade nebo si sám nepřivodí zranění, hrozí mu v mrazivém počasí podchlazení a tou horší variantou je umrznutí nebo zadušení vdechnutím zvratků.

Nejlepším řešením pro obě strany, střízliví vs. opilí, je umístit výtržníka na protialkoholní záchytnou stanici. Bohužel na Jesenicku už žádná 18 let nefunguje!

„Nevíme si kolikrát rady! Lidé nás často k těmto smutným případům volají, ale my toho moc nezmůžeme. Alespoň se pokaždé snažíme osobu identifikovat a pokud je z jesenického katastru, dopravíme ji na adresu trvalého bydliště, kde ji předáme rodinným příslušníkům. Takové štěstí máme ovšem jen málokdy. Většinou pochází z jiné obce nebo je to takzvaný bezdomovec. (Viz například článek Na šikmé ploše z rubriky JN „hříšní lidé“ – pozn. red.) Pokud máme navíc podezření na zranění podnapilé osoby, tak voláme 155 . Ti ale nebývají dvakrát nadšeni, když vidí, v jakém stavu se dotyčný nachází (agresivní a znečištěný – pozn. red.). Taky je pochopitelné, že nemají po takovém transportu čas hodinu drhnout auto. A co kdyby v tu chvíli, co se „zdržují s obyčejným opilcem“, někomu šlo opravdu o život!? Pokud to jde, necháme člověka vystřízlivět tam, kde je, a po tu dobu ho jezdíme opakovaně kontrolovat,“ uvedl jeden z městských strážníků.

Začali jsme pátrat, jaký názor na tuto ostudnou problematiku mají kompetentní osoby a proč s tím nikdo nic nedělá?

„Samozřejmě, že bychom zřízení záchytky v regionu uvítali! Jedinou dnešní možností je transportovat silně podnapilé osoby do spádové, 120km vzdálené PZS (protialkoholní záchytná stanice) v Olomouci. Jenže v tom případě minimálně na čtyři hodiny zablokuji dva muže se služebním vozem. A kdo bude ve městě za strážníky dělat jejich práci? Ten problém je třeba řešit, protože jednou někdo takový opravdu umrzne a všichni se budou neprávem ptát, co dělala městská policie?“ zdůvodňoval potřebu zřízení PZS v našem okrese ředitel MP Pavel Šuranský.

„Od vedení Policie ČR má projekt protialkoholní záchytné stanice plnou podporu. Vím, že se tato problematika řeší léta a v roce 2012 to dokonce vypadalo velmi nadějně, ale potom z pro mne neznámého důvodu ze všeho sešlo,“ uvítala diskuzi k danému tématu vedoucí Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, územní odbor Jeseník, Ludmila Andělová

Tak proč už na Jesenicku dávno „záchytka“ obnovená nebyla? Proč policie stále nemá v případě potřeby k dispozici v regionu zařízení, kde by mohla tyto výtržníky nebo zoufalce umístit a kde by bylo o ně odborně postaráno?

Po nastudování zákona jsme původně mysleli, že se Olomoucký kraj vůči jesenickému regionu chová pouze macešsky. Protože,

„podle § 17 zákona 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů je kraj povinen na svém území zřizovat protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice (PZS). Mimo jiné je jeho povinností zajišťovat péči poskytovanou v tomto zařízení třeba i smluvně, a to tak, aby na celém jeho území byla zajištěna záchytná služba s dojezdovou vzdáleností do 45 minut!“

„Pokud je klinickým a laboratorním vyšetřením zjištěno, že ošetřovaná osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování, a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace.“

Tolik výtah z citace uvedeného zákona.

Po hlubším zabřednutí do tohoto problému musíme konstatovat, že vše je a bylo jinak! Kraj za to nemohl a nemůže. Naopak to, co jsme zjistili, nás přinejmenším hodně překvapilo!

Ale nejdřív pěkně popořádku.

První „záchytka“ na světě vznikla v roce 1902 v ruském městě Tula. První zařízení tohoto druhu na území bývalého Československa bylo otevřeno 15. května 1951 v Praze u Apolináře a už tři dny na to přijali prvního „zákazníka“, byl jím ruský námořní inženýr. Za prvních 30 let své existence ošetřila jenom pražská záchytka 180 tisíc klientů a zvláštností tohoto průkopníka péče o opilé v ČSSR bylo, že se o opilce v rámci terapie starali sami pacienti léčebny.

V celé republice skončilo za posledních dvacet pět let zhruba půl milionu lidí kvůli nadměrné opilosti či požití drog na záchytné stanici. Jen loni záchytky přijaly 23 tisíc hříšníků. Nechceme a ani nebudeme spekulovat, kolika lidem umístění v tomto zařízení zachránilo život, ale i kdyby to byl pouze jediný, mělo to smysl.

Historicky na Jesenicku tuto službu, která není hrazena z veřejného zdravotního pojištění, provozovalo do roku 1997 zařízení v Bílé Vodě, kam byly sváženy silně podnapilé osoby z území bývalého okresu.

„Z ekonomických důvodů (v tehdejší době se jednalo o ekonomický propad přibližně 600.000 – 700.000 Kč ročně) jsme tuto péči zrušili. V té době neměl náš tehdejší zřizovatel OkÚ Jeseník zájem ekonomickou ztrátu dofinancovat a péče v PZS byla tehdy delegována na záchytnou stanici ve Šternberku,“ vysvětlil důvody zrušení záchytky MUDr. Petr Jeřábek, Ph.D , ředitel Psychiatrické nemocnice Marianny Oranžské z Bílé Vody.

Mince má vždy dvě strany. Tou odvrácenou jsou právě finanční náklady, protože často jsou právě tyto poplatky za službu od lidí bez domova nevymahatelné.

„Ubytování“ na protialkoholní záchytné stanici si musíte platit sami a ceny napříč ČR jsou velmi rozdílné. Kdybyste se čistě náhodou dostali na záchytku v Opavě nebo v Karviné, zaplatíte za noc „pouhých“ 600 Kč, pokud byste se ocitli v Plzni, budete muset do kapsy sáhnout mnohem hlouběji a vytáhnout z ní 4 300 korun.

Že je to hodně? Například nejdražší hotelové apartmá v ČR – prezidentské, stojí od 130 tisíc korun za jednu noc a najdete ho v hotelu Four Seasons v Praze – to jen pro odlehčení tématu (pozn. red.).

„Chápu, že to bude stát peníze (záchytka – pozn. red.), ale co je dnes zadarmo?! Určitě to ale pro některé vejlupky bude mít výchovný efekt. Pokud se jedná o problémové bezdomovce, ti nepřizpůsobiví nemají mezi slušnými lidmi stejně co dělat. Patří do vězení jako každý jiný, kdo porušuje zákon,“ rázně konstatovala nad ležícím opilcem v OC Alkron mladá maminka s kočárkem z Jeseníku.

„Myslím, že velkoryse dotujeme z našich daní chod velké řady neziskovek, které mají starost o ty to lidi v popisu práce! Není to zas tak dávno, co na podobné případy dostali nové auto, tak je možná konečně uvidíme i v terénu,“ připojil se k rozhovoru pan Kudrna.

Pomalu se dostáváme k jádru věci!

Vybraní zástupci města Jeseník o zřízení protialkoholní záchytné stanice v našem regionu intenzivně dlouhodobě jednali s krajskými úředníky. V roce 2012 byly konečně pracně vypracovány a shromážděny veškeré podklady, které kraj požadoval na podporu projektu.

„Věnovali jsme tomu v roce 2012 spoustu času a připravili jsme veškeré potřebné podklady. Kraj s vytvořením a financováním tohoto zařízení nakonec souhlasil! Jedinou podmínkou, kterou nám kladl, bylo umístění a provozování zařízení pouze ve vhodném zdravotnickém středisku,“ potvrdil úspěšné jednání o možnosti vybudování záchytky na Jesenicku manager prevence kriminality a dlouholetý městský strážník Miroslav Táborský.

Snad každý by v tu chvíli zatleskal. Kraj bude zařízení a následný provoz financovat ze své pokladny, jak mu ukládá zákon! Pobudové zmizí z ulic, na některé jedince bude mít PZS preventivní efekt, policisté budou mít více času věnovat se jiné práci a v neposlední řadě vznikne na Jesenicku několik nových pracovních míst placených z „krajských peněz“.

Proč se tak nestalo? Kde se to nakonec zaseklo? On to totiž někdo pěkně „zvoral“ a my jsme zjistili, kdo!

Napadlo nás, že první, s kým se logicky v této věci mělo vzhledem k předchozím dlouholetým zkušenostem tenkrát jednat, je zařízení v Bílé Vodě. Bohužel pan ředitel Jeřábek nám uvedl, že s psychiatrickou nemocnicí v Bílé Vodě v roce 2012 nikdo o případném znovuobnovení zařízení nejednal!

„Pokud bychom byli v současné době k nějakým dalším takovým jednáním vyzváni, v první řadě by se musela vyřešit otázka financování. Předběžně bych odhadoval, že vzhledem k velmi přísným personálním a věcně technickým požadavkům v této záležitosti by již byly ve hře mnohamilionové částky. Z tohoto důvodu bych se předběžně domníval, že by bylo nejrozumnější spojit provoz budoucí PZS Jeseník s provozem např. Jesenické nemocnice,“ zklamaně konstatoval pan ředitel Jeřábek.

Další zdravotní zařízení, které v jesenickém regionu splňuje požadavky kraje a jak sám pan ředitel z PNMO uvedl možná i vhodnějším, je Jesenická nemocnice s.r.o.

Zjistili jsme, že s ředitelem JN panem Janem Jedličkou (Svobodní) opravdu proběhla v roce 2012, jako s jediným subjektem z regionu, v této věci schůzka, na které bylo město zastoupené bývalou starostkou Marii Fomiczewovou (ČSSD).

Proč vlastně a na čem tenkrát ztroskotala celá připravená akce? Proč práce několika lidí zůstala nakonec v šuplíku?

Vyjádření Jesenické nemocnice jsme pro údajnou „časovou zaneprázdněnost“ ani po 10 dnech před publikováním neobdrželi. Je nám to líto, protože kauza měla být finančním přínosem právě pro „chudou“ Jesenickou nemocnici a její managment by to tedy mělo zajímat!

Milý doktore Watsone, případ je vyřešen!

Nakonec to ani nebylo potřeba, protože se viník ke svému selhání nevědomky přiznal sám.

Otázka redakce: „Zjistili jsme, že v roce 2012 mohla být „krajem“ na Jesenicku zřízená PZS (záchytka). Naše čtenáře by zajímalo, na čem tenkrát ztroskotalo jednání z Jesenickou nemocnicí?“

„Já už přesně nevím, jak se to celé tenkrát s tou záchytkou sehrálo. No, mohla by být, kdyby ji někdo platil! Myslím, že tenkrát řekli (pan Jedlička – pozn. red.), když nám zaplatíte, my uděláme cokoliv, ale opravdu už si nepamatuji, na čem to skončilo,“ zněla odpověď bývalé starostky Jeseníku Marie Fomiczewové.

Co dodat???

Snad si jen přát, aby kompetentní začali zase urychleně jednat a  příští zástupce, vyjednavač našeho města chodil na jednání připravený a znalý problematiky…

Fotogalerie

Autor: Jiří Fanta

Foto: MP Jeseník a google