Temná strana Jeseníku II. (Řešení je cukr nebo bič?)

Ve čtvrtek ráno, 16. 4. 2015, jsem dorazil na pravidelnou tiskovou konferenci města Jeseníku. Je mi opravdu líto ostatních občanů našeho města, že se také nemohou účastnit, protože pro nás přítomné novináře (ještě víc pro přítomné dámy) to bývá jednou za čtrnáct dní učiněný balzám na nervy. Příjemný rozhovor se dvěma sympaťáky. (Snad malou pihou na kráse je absence kafíčka po ránu, ale nevadí, příště si přinesu své.) Je to vždy hodina pozitivních zpráv, plánů, cílů…

„Vypracoval jsem si síťový graf. Jedno navazuje na druhé. Náhody jsou vyloučeny, anebo se s nimi počítá. Pokud bude vzestup cen rovnoměrný jako dosud, koupíme si první automobil za …! Výchozím bodem je samozřejmě svatba. No a potom už jsou jenom samá pozitiva a sociální jistoty. První dovolená v Jugoslávii, následuje první dítě, …,“ neodpustím si srovnání s jednou slavnou komedií.

Dokonce jsem už na sobě vypozoroval, že se na pravidelná setkání těším, noc před nimi nemohu dospat a začínám být na nich v dobrém slova smyslu závislý.

Pozor, určitě nechci, aby to vypadalo, že se tomu vysmívám!

Opravdu je velmi důležité, že jsou mezi námi na Jesenicku šikovní a snaživí lidé, kteří se přijdou novinářům „pochlubit“ například získanou cenou Olomouckého kraje za přínos v oblasti tradiční lidové kultury pro rok 2014 (Priessnitzovy léčebné lázně) nebo úspěchy svých studentů (Integrovaná střední škola – „masna“). V neposlední řadě je taky moc dobře, že vedení města má vizi a chuť učinit město přívětivějším domovem pro své občany a atraktivnějším místem pro turisty, a to za využití rozpočtu, dotačních fondů ČR nebo EU.

Chci tím jen popsat pozitivní atmosféru, v jaké se tiskové konference našeho města nesou. Všudypřítomné fluidum by se dalo krájet a já jsem si do tohoto všeobecného „rauše“ ne-li „nirvány“ na úplný závěr dovolil vznést evidentně nezapadající otázku.

„Vážený pane starosto a místostarosto, má otázka úzce souvisí s tím, o čem se tady celou dobu hovořilo – na jedné straně se tu hovoří o práci šikovných lidí, o plánech a snaze města vytvořit pro turisty lákavé místo. Dále je zde vidět obrovský kus perfektně odvedené prezentace odkazu Vincenze Priessnitze managementem lázní. Ale naše čtenáře zajímá také ta druhá strana:

– Jak vnímá vedení města problematiku válících se opilých „bezdomovců“ a jakou hodlá zvolit strategii v boji s tímto nešvarem?

– A za druhé mne zajímá váš názor na zřízení protialkoholní záchytné stanice v regionu.“

Řeknu vám, v tu chvíli jsem si připadal, jako kdybych na pohřbu při prvních taktech smuteční kapely vyzval vdovu k tanci!

Znovu musím zdůraznit a zopakovat, že má reportáž není o bezdomovectví jako takovém, ale o lidech, kteří se opilí, zfetovaní, pomočení nebo pokálení povalují po městě. Píši o těch, co žebrají, kradou, ničí cizí majetek, jsou agresivní a nebezpeční. Ne vždy se jedná jen o lidi, co jsou bez domova…

Dle sdělení ředitele městské policie z Jeseníku bývá těch opravdu notoricky problémových na katastru města každý den v ulicích celkem dvanáct až patnáct. Osazenstvo se průběžně obměňuje v závislosti na tom, zda některý nastoupí výkon trestu a nebo dorazí pobuda – turista. Ano, i tito lidé cestují, většinou ale jejich konečným cílem bývá některá z větších metropolí.

A jakou jsem dostal pro Vás odpověď?

Slova se nejdříve ujal starosta Adam Kalous (ANO):

„Bohužel je to problém ve všech městech a Jeseník není výjimkou. (To jsme netušili!?) Legálních nástrojů jak ho odstranit je velmi málo. Jde o to dostat městskou policii z aut. Neustále je posílat na ta místa, kde se bezdomovci zdržují, neustále je dokola legitimovat (to taky myslím nebude dvakrát legální) a otravovat, aby pochopili, že tam nejsou vítáni, a tím je vytlačit z centra.

Rád bych z toho důvodu pořídil městským policistům čtyři horská kola, aby se pohybovali po městě na kole a byli víc vidět mezi lidmi. Dnes vím, že se po městě projíždí autem a u povalujících se pobudů jen přibrzdí. Většinou ani nevystoupí a prostě nechodí tam. (Popisuje po půl roce působení ve funkci představu o práci svých podřízených velitel MP Adam Kalous.)“

Okamžitě mne napadla logická otázka. Když bude městská policie věnovat zvýšený dohled nad bezdomovci a jezdit na kolech, navýší vedení města jejich počet, aby to zvládali navíc ke svým každodenním povinnostem?

„Dostatečné kapacity nejsou a asi nikdy nebudou. Není v možnostech města přijmout a zaplatit dalších 15 strážníků. (Kdo se ptal na 15? Proč nezaměstnat 4 (dotované) civily u kamer a strážníky poslat tam, kam patří, tedy do terénu?) Spíš jde o to, aby strážníci dělali službu efektivně, zaměřili se na činnost, co jim přísluší a nesuplovali práci státní policie. (Fráze – je vidět, že pan starosta opravdu nezná náplň práce svých podřízených.)“

„O záchytce se tady občas sem tam diskutuje, zatím jsme se tím nezaobírali. Jen vím, že musí splňovat určité parametry, ale víc v tuto chvíli nevím,“ dodal starosta Adam Kalous (ANO).

Pan místostarosta k otázkám uvedl:

„Zkušený policista mi sdělil, že jediná metoda je bezdomovce opakovaně a neustále kontrolovat a legitimovat. 10x za den je legitimovat a to je vytlačí z frekventovaných míst. To prý funguje! (U apatických, letargických, závislých nebo naopak agresivních? U těch, co je o nich řeč?) To budeme po těch našich policistech chtít,“ uvedl místostarosta Petr Procházka.

„Záchytka je věcí státu – kraje. (odmlka) Vy jste mne svou otázkou překvapil. (Proč? Vždyť to je právě jeden z mála legálních prostředků, jak okamžitě, i když jen na čas, odstranit ty nejhorší pobudy z dohledu našich dětí?) Na to, jestli je potřeba nebo není, nemám názor,“ zazněla konečná odpověď z úst dlouholetého zastupitele, bývalého starosty a nynějšího místostarosty Jeseníku Petra Procházky (ODS).

O tom, jak budou strážníci v současném, už tak omezeném počtu, kdy jeden obsluhuje na služebně tísňovou linku (operační) a většinou dva jsou jako hlídka v terénu (někdy ve třech, ale není výjimkou, že vzhledem k dovoleným a nemocem je na hlídce jen jeden „akceschopný muž“), zvládat 12 až 15 různě rozesetých pobudů po městě, už nikdo nemluví. Jak budou zároveň stíhat na horském kole své každodenní povinnosti – například umravňovat špatně parkující návštěvníky lázní, kontrolovat venčení psů na sídlišti Pod Chlumem či dohlížet na veřejný pořádek na sídlišti 9. května?

Jak rychlý bude „urychlený“ přesun k zásahu na opačném konci města?

Jak budou stíhat zloděje, kteří na své loupežné výpravy jezdí převážně motorizovaní?

Tak to si prosím udělejte každý názor sám! Já jen vím, že hlídky na kolech většinou fungují ve městech s větším počtem strážníků ve směně, ale vždy současně s kolegy z motorizované hlídky.

Jeseník bude zase v něčem výjimečný! Tržnice – aquapark – továrna jaké svět neviděl a teď městská policie jako žádná jiná. Bohužel lumpům tak trochu k smíchu.

Tady musím na chvíli přerušit téma a něco vysvětlit – mé připomínky v textu.

„Pana Procházku beru jako zkušeného politika (kterého si nemám důvod nevážit a i když ne ve všem s ním souhlasím, ctím ho), ale vzhledem k jeho dlouholeté angažovanosti ve veřejné politice musí vědět, že co vysloví, je jeho vizitka – proto bez pardonů.

Pana Kalouse jsem hned po tiskovce upozornil, že ačkoli se k problému vyjádřil, nemyslím si, že zná práci svých podřízených (za půl roku si k nim ještě nenašel cestu na služebnu) a neprobral to s nimi. Nabídl jsem panu starostovi jako politickému nováčkovi možnost reparátu. Poradil jsem mu, ať „přepadne“ své strážníky na služebně a zeptá se těch řadových, co každý den nosí svou kůži na trh (bez výsluh a jiných výhod), co by bylo v té a oné věci nejlepší. A až to s nimi probere, ať mi znovu napíše pár řádků, že rád počkám do úterý. Dnes je čtvrtek a nic – proto bez rukavic.“

Ale zpátky k tématu. Po skončení tiskové konference jsem se vydal na procházku městem. Chtěl jsem si potvrdit nebo vyvrátit tvrzení pana místostarosty o tom, že „pobudové nejsou problém města“…

Vyrazil jsem směrem k Vodní tvrzi, kde podle informací rodičů mateřské školky Kopretina z ul. Dittersdorfova bezdomovci často pořádají „čučo – piknik“ na přilehlých lavičkách. Ty sousedí přímo se zahradou školky, v bezprostřední blízkosti hrajících si dětí. Zde jsem na žádného nenarazil. (Že by to opravdu nebylo tak dramatické?)

Chtěl jsem projít brankou přes areál školy na ulici Průchodní, že půjdu směrem k poště a dál přes náměstí Svobody k autobusovému nádraží. Ale co to? Branka byla zamčená 🙁 !?

„Branku jsme zamkli vloni na podzim právě z bezpečnostních důvodů. Impulzem byli „zvláštní lidé“ pohybující se v této lokalitě. Je na pořadu dne tento problém řešit, protože až se areál „průchodky“ od stavební firmy oficiálně převezme, počítá se s přítomností veřejnosti a dojde k otevření školy ze všech tří stran,“ vysvětlil důvody překážky na mé trase ředitel základní školy Svatopluk Sekanina.

Proto mi nezbylo nic jiného než to obejít po rušné ulici Dittersdorfova a kolem kina jsem dorazil na parkoviště před Penny. Tam jsem po několika minutách našel, co jsem „hledal“ (viz. foto – stará známá „slovenská turistka“- pozn. red.).

Pro žáčka, který dojíždí, pro každého návštěvníka z přilehlých obcí, který míří na úřady, k lékaři, za nákupy nebo pro ve všech pádech skloňovaného a očekávaného turistu. Jednoduše pro každého, kdo použije autobusovou dopravu, je tento první pohled výkladní skříní při vstupu do našeho města.

Na zpáteční cestě jsem zvolil trasu přes „starý autobusák“, kolem kaple, na náměstí TGM. V protisměru jsem, ač nerad, ještě narazil na spěchající posily k „Penny“ (viz. foto).

Pokud někteří z kompetentních nesundají včas růžové brýle z nosu, můžeme se jednou dočkat, že se hned vedle úspěšně zrealizovaných dotačních akcí – lanovky do lázní, koupaliště plné atrakcí (možná i vyhřívané), kompletní sítě cyklostezek, sportovní haly, zimního stadionu, dětských hřišť i s vodními atrakcemi a spousty dalších a dalších turistických lákadel – budou válet odpadky, injekční stříkačky, výkaly a páchnoucí agresivní bezdomovci pořádající pikniky.

Že přeháním…?

Závěrem jsem za vás oslovil nedávno zvolené zástupce města – zastupitele, abych vám mohl zprostředkovat jejich názor na věc.

Na pravidelném zasedání zastupitelstva (které je mimochodem dnes) se toho od nich moc nedozvíte, protože vše důležité je „předjednáno“ na neveřejném předzasedání. (To už jsem někde zažil… ale to už bude hodně dávno! Mám dojem, že to bylo v době, když jsem byl ještě pionýr a nesl jsem si domů na „vízu“ čtverec z jazyka českého). Proto jsem si myslel, že naši zastupitelé využijí konečně jedinečné možnosti vyjádřit svůj necenzurovaný názor a uvítají příležitost předvést široké veřejnosti, jak pracují a myslí za své voliče v tak čestné a dokonce i placené funkci, jakou zastupitel města Jeseníku bezesporu je.

Kdo a jak, nebo jestli vůbec, odpověděl? – To se dozvíte v příštích dnech na stránkách Jesenických novin on-line v pokračování Temná strana Jesenicka.

Autor a foto: Jiří Fanta

Předchozí článek: Temná strana Jesenicka