Nenápadná ulička uprostřed panelového sídliště 9.května, kterou znají hlavně lidé bydlící v okolí, návštěvník odjinud ji pravděpodobně najde pouze s použitím plánu města, či mapové aplikace v mobilním telefonu.

Po kom je ale ulice pojmenována? Příjmení Klicpera není příliš časté (v současnosti je v Česku jen něco přes 130 Klicperů) , my ale víme, že ten náš správný je známý spisovatel a dramatik Václav Kliment Klicpera. Narodil se v roce 1792 v Chlumci nad Cidlinou do početné rodiny krejčího (11dětí, Václav se narodil jako druhý).

Zde mi dovolte malé odbočení. V roce 1874 se městská rada Chlumce rozhodla postavit na náměstí spisovateli Klicperovi pomník a současně na jeho rodném domku umístit pamětní desku. I když z historických pramenů víme, že se Klicpera narodil v domku tehdy označeném číslem 33/1, po roce 1800 bylo z důvodů další výstavby číslování změněno, takže původní domek číslo 33/1 byl nově označen číslem 41/1, tam také byla umístěna pamětní deska. V domku se postupně střídali další uživatelé, až v roce 1918 jej koupilo město s úvahou, že z rodného domku slavného rodáka bude kulturní památka. Bohužel, pro nedostatek peněz na údržbu domek dále chátral, každá nová městská rada by se jej asi nejraději zbavila.

Nakonec se jim to ale povedlo. Město tehdy usilovalo o získání vojenské posádky, což by přineslo oživení města i nové pracovní příležitosti. Pro kasárny bylo vybráno místo u státní silnice na Prahu. Protože však bylo nutné vystavět i několik bytů pro důstojníky, nabízelo se několik volných proluk poblíž náměstí, ty však většinou patřily bohatším měšťanům. Tak někdo přišel s nápadem zbourat neudržovaný rodný domek poblíž náměstí. Avšak již tehdy existoval Státní památkový úřad, který s demolicí domku nesouhlasil, dle jeho slov to byla „skutečná národní památka“.

A tak tady zasáhli „chytří městští konšelé“, proč by měli přemýšlet o svém majetku, když se tady nabízí něco městského. Na památkový úřad napsali, že slavný dramatik Klicpera se přece narodil v domku číslo popisné 33/1 a město hodlá zbourat domek 41/1. Než se úřad rozhoupal, domek byl zbourán, na jeho místě již stojí jiná stavba. Možná je to škoda, Klicperův rodný domek s malou historickou expozicí by byl skutečnou turistickou zajímavostí, chlumečtí radní o pár let později alespoň na ten novější dům znovu umístili starou pamětní desku z původního rodného domku, najdete ji na ulici Čelakovského č.41.

Ale vraťme se k mladému Klicperovi.

Po skončení základní školy jej otec dal do učení ke krejčímu (snad předpokládal pokračování krejčovské živnosti). Václavovi to ale v učení příliš nešlo, takže jej otec poslal do Brna na učení ke známému řezníkovi. Ale ani tam Václav moc spokojený nebyl, táhlo ho to spíše ke knihám. Avšak otec již dříve rozhodl, že dva synové půjdou na studia, ostatní k řemeslu. A protože Václav byl kus chlapa, vhodný na manuální práci, měl být řezníkem.

Osud však rozhodl jinak. Václavův mladší bratr Karel, který v Praze studoval práva, náhle zemřel, takže Václav se mohl vrátit ke studiu do Prahy, kde již jeho starší bratr František studoval na lékařské fakultě. Otec zřejmě pochopil, že Václav by v řemesle byl stejně nešťastný.

Tak v roce 1815 Václav Kliment Klicpera začal studovat na lékařské fakultě Pražské univerzity. Ve studiu mu velmi pomáhal zkušenější bratr František, avšak mladý Václav cítil, že dobrý lékař z něj nikdy nebude, odjakživa tíhnul spíše k filozofii, proto také po necelých dvou letech studia přešel na filozofickou fakultu, což mu jednoznačně prospělo.

Bratr František, divadelní nadšenec, přivedl Václava brzy po jeho příchodu do Prahy mezi partu divadelních ochotníků, hrajících české hry. Václav se stal nejen hercem, ale také vynikajícím autorem. Jeho autorskou prvotinou byla pravděpodobně divadelní hra Blaník. S touto hrou Klicpera zažil první velký úspěch. Byla uvedena ve Stavovském divadle, Klicpera hrál hlavní roli, dokonce mu bylo nabídnuto stálé angažmá.

Roku 1819 Václav Klicpera pod vedením známého profesora Josefa Jungmana dokončil univerzitní studia a nastoupil jak profesor na gymnázium v Hradci Králové. Dle pamětníků byl vynikajícím a oblíbeným učitelem, který rád vedl se svými žáky diskuze na různá témata, jeho žáky byli mimo jiné také K.J.Erben a J.K.Tyl. Zvláště Tyl rád vzpomínal na jeho hodiny latiny, profesor Klicpera sám tento jazyk ovládal dokonale.

Ale Klicpera samozřejmě také dále tvořil. Již v roce 1820 vydal první díl Sborníku svých divadelních her, pak následovaly další tři díly, od roku 1825 to již byl Almanach divadelních her, do roku 1830 to bylo dalších 6 ročníků s desítkami nových děl, neuvěřitelné!

Jeho hry byly velmi úspěšné, hrály se pravidelně v mnoha českých divadlech, zvláště veselohry byly oblíbené hlavně mezi českými ochotnickými divadly, kterých byly tehdy desítky, spíše stovky, každá větší obec se pyšnila svými ochotníky.

Samotný Klicpera byl v Hradci velmi oblíbený, společenský, nápaditý, veselý, v každé společnosti vynikal, kromě vtipné mysli byl prý dokonce i vynikajícím zpěvákem. Také prý rád ve společnosti hrával karty zvláště „bulka“ (hraje se mariášovými kartami) byla jeho oblíbenou, největším oceněním mezi „bulkaři“ bylo hrát po „klicperovsku“. Kdo by to od středoškolského profesora latiny čekal!

A ještě jedna zajímavost. Určitě jste netušili, že známé jméno ducha krkonošských hor „Krakonoš“, vymyslel Klicpera! V časopise Čechoslav z roku 1824 jej právě on poprvé zveřejnil, dříve se mu říkalo zkomolenou němčinou Rýbrcoul , tehdy se povídalo, že to byla Klicperova reakce na dříve zveřejněný Čelakovského nápad pojmenovat jej „Řepočet“. Jaké štěstí, že vyhrál Klicpera!

Hradec Králové tehdy, také díky Klicperovi, byl jedním z center kulturního života v Čechách, málo se ví o tom, že se Klicpera mimo jiné zasloužil i o vznik městských sadů, město mu proto udělilo v roce 1833 čestné občanství.

V roce 1846 se Klicpera odstěhoval do Prahy, kde mu bylo nabídnut místo profesora na Akademickém gymnáziu. Také zde se velmi rychle zapojil do místního kulturního a společenského života a samozřejmě se opět věnoval divadlu.

Jako na výborného vyučujícího na něj mohlo vzpomínat řada slavných osobností, kupříkladu Josef Václav Frič, Jan Neruda, Vojtěch Náprstek, Miroslav Tyrš, Vítězslav Hálek a mnoho jiných.

Ale začaly problémy s uváděním jeho her v divadlech. Jeho dávný kolega a přítel J.N. Štěpánek, od roku 1812 dramaturg a později spoluředitel Stavovského divadla, odmítal dát do repertoáru jeho hry (dle jeho slov již bylo „překlicperováno“). Inu, spíše to byla závist méně úspěšného člověka.

Přišel revoluční rok 1848. Klicpera se jako známá osobnost veřejného života aktivně účastnil, byl jmenován členem Národního výboru, stal se tribunem studentské revoluční skupiny, dokonce byl zvolen jako zemský poslanec za města Chlumec a také Hradec Králové. V oficiálních funkcích setrval až do konce revolučních bouří, protože však nikdy nevystupoval jako zapálený radikál, úřady jej nechaly na pokoji. (známý revolucionář Sabina jej pravidelně pro jeho umírněnost tvrdě napadal).

V roce 1850 byl Klicpera jmenován školním radou a prefektem gymnázia, následně v roce 1852 se stal skutečným ředitelem českého Akademického gymnázia. V té době se také stal významným členem České královské společnosti nauk.

Po nástupu Bachova absolutizmu se vše ale rychle změnilo. V roce 1853 byl Klicpera suspendován kvůli údajné vlastenecké činnosti několika studentů (nepovolené vydávání českého studentského časopisu) a předčasně poslán do penze.

V té době již byl Klicpera dosti nemocný a z veřejného života se prakticky ztratil. Doma se věnoval úpravám a přepisům svých starších her a začal také pracovat na románovém cyklu z doby vlády Karla IV.

Když mu počátkem roku 1858 nabídl ředitel Stavovského divadla, jeho bývalý žák František Thomé vedení české produkce, Klicpera s díky odmítl.

Zemřel po dlouhé a těžké nemoci ve svém pražském bytě 15.září 1859.

Jeho pohřeb na Olšanských hřbitovech se stal manifestací českých umělců i lidí, kteří jej znali nejen z divadelních her a také jako příjemného, milého a veselého souseda, který se jen svým přičiněním a talentem stal opravdu slavným.

Ani jeho rodné město na Klicperu nezapomnělo. Od roku 1937 dodnes se takřka pravidelně koná divadelní slavnost Klicperův Chlumec, zaměřená hlavně na ochotnická představení, samotní amatérští herci by mohli vyprávět…

Najdeme zde také Klicperův dům, multifunkční kulturní zařízení s divadlem, kinem a koncertním sálem a samozřejmě na náměstí Klicperův památník, o němž jsem se zmínil již v úvodu.

V desítkách českých a moravských měst najdeme Klicperovu ulici, V Hradci Králové je Klicperovo divadlo.

Půjdete-li někdy Klicperovou ulicí, zkuste si na něj vzpomenout jako na veselého, příjemného chlapíka, kterým skutečně byl, to by se mu určitě líbilo.

Karel Mičánek

Foto: web, mapy.cz