Nenápadná ulička mezi bytovými domy na sídlišti 9.května. Když odbočíte z Dukelské na ulici Boženy Němcové a po pár desítkách metrů zahnete doprava, jste na Mahenově ulici. Ulička končí křižovatkou s ulicí U kasáren. Pravděpodobně ji znají hlavně obyvatelé z nejbližšího okolí.

Po kom je ale ulička pojmenována?

Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura byl básník, novinář, dramaturg, režisér, divadelní kritik, neměli bychom také zapomenout na jeho původní povolání- učitel.

Narodil se v roce 1882 v Čáslavi jako třetí z třinácti dětí do rodiny drobného obchodníka, pokřtěn byl jako Antonín Václav Josef Vančura (určitě vás napadlo, zda byl příbuzný se známým spisovatelem Vladislavem Vančurou, skutečně byl, jeho dědeček byl bratrem dědy Vladislava Vančury).

Ale zpátky k Mahenovi, přesněji k Vančurovi, Mahenem se stal až mnohem později. V roce 1897 se rodina přestěhovala do Dubé, kde mladý Antonín chodil do německé měšťanské školy. Gymnázium vystudoval v Mladé Boleslavi, kde také roku 1902 maturoval.

Poté nastoupil na filozofickou fakultu pražské univerzity. Studium v Praze bylo pro Antonína z chudé venkovské rodiny finančně velmi náročné, přivydělával si kondicemi a spoluprací s anarchistickými novinami (které samozřejmě příliš dobře neplatily). Přesto byl Antonín velmi aktivní, v roce 1903 se stal místopředsedou literárního spolku Syrinx, patříval také k pravidelným návštěvníkům známé Neumanovy olšanské vily, setkával se s Jaroslavem Haškem, Fráňou Šrámkem, Františkem Gellnerem.

V té době také vznikl jeho pseudonym Jiří Mahen. Protože jako student měl zakázáno publikovat své práce, využíval mnoha pseudonymů. Zajímavé ale je, že jeho nejznámější vznikl vlastně omylem. V časopise Nový Kult hodlal vydat báseň pod jménem Jiří Maheu ( Maheu je hlavní osoba Zolova románu Germinal).

Tiskař však omylem přečetl poslední písmeno a tak vznikl Mahen. Antonínovi se jméno zalíbilo, takže jej začal pravidelně používat, později i v osobním životě.

K tomu krátká poznámka. Jiří Mahen byl známou osobností, přesto v úředním styku musel být prakticky vždy Vančurou podle osobních dokladů, opravdu by mne zajímalo, co by na to dnes řekl kupříkladu policista, když by zjistil, že známý pan Jiří Mahen je vlastně Antonínem Vančurou.

Pravděpodobně finanční důvody přesto Antonína přinutily studium předčasně ukončit, na státní závěrečnou zkoušku se už nepřihlásil a v roce 1907 začal učit jako suplent ( zastupující učitel) na reálce v Hodoníně a pak na obchodní škole v Přerově. Samozřejmě jako učitel byl vždy Antonínem Vančurou. Tvořit ale nepřestal, v té době publikoval básně a několik románů a divadelních her. Učitelské povolání jej ale příliš nenaplňovalo. Přesto ho uchvátila krása kopcovité moravské krajiny a její rázovití obyvatelé, takže v roce 1909 strávil prázdninové měsíce na faře u evangelické školy v malé vesničce Javorník u Velké nad Veličkou, kde během pobytu napsal jednu z jeho nejznámějších divadelních her – Jánošík.

Když mu koncem roku 1909 přátelé z literárních kruhů nabídli, že se v Brně uvolnilo místo redaktora Lidových novin, Antonín neváhal, o místo redaktora požádal, byl přijat a počátkem roku 1910 se do Brna přestěhoval, kde pak působil do konce svého života.

Dále už nebudu čtenáře mást Antonínem Vančurou, lidé v Brně od počátku znali nového redaktora jako Jiřího Mahena

V brněnské redakci se Mahen setkal s Gellnerem a Těsnohlídkem, přáteli z dob studia. Novinářská práce Mahenovi nebránila v literární tvorbě. Kupříkladu stovku drobných próz, shrnutých do souboru Díže, označil František Halas za nejdokonalejší impresionistickou knihu české literatury. Pro děti vydal v roce 1914 sbírku Její pohádky, ve druhém vydání měla nový titul Co mi liška vyprávěla.

Své zážitky z rybaření shrnul do Rybářské knížky , která se stala jeho nejznámější knihou, dodnes čtenou a pravidelně znovu vydávanou. Mahen byl také aktivním organizátorem, spoluzakládal První český rybářský spolek v Brně, později také Zemský rybářský svaz moravskoslezský. Pravidelně také publikoval odborné články o ichtyologii.

Mahen byl vskutku aktivní a činorodý člověk, dokonce jsem našel i zmínku o tom, že byl také členem Lyžařského klubu Brno, a to ve dvacátých letech minulého století, kdy lyžování opravdu nebylo masovým sportem.

Tak si říkám, kde na to ten člověk bral čas? Ty vymoženosti, které nám údajně šetří čas, mobil, počítač, rychlá doprava, potravinové polotovary a podobně zcela jistě neměl, akorát tak psací stroj v redakci. Kdo si ještě pamatuje psací stroje, určitě souhlasí, že se to s psaním v počítači , co se týká rychlosti a úpravy srovnat určitě nedá.

Teď mě ale napadá, nebyla televize!! To je přece největší žrout času.

A to jsem vám ještě zapomněl říct, že se Brně taky roku 1919 oženil. Vzal si Karlu Haselmanovou, děti ale neměli, s dětmi by toho Jiří Mahen stihl asi mnohem méně. V oddacím listu je samozřejmě ženich zapsán jako Antonín Vančura. Veřejnost je však znala jen jako manžele Mahenovy.

Pobyt v Brně Mahenovi opravdu svědčil, spokojenost byla ale oboustranná, pro samotné město Brno Mahen udělal mnoho dobré práce.

V letech 1918-20 byl Jiří Mahen dramaturgem Národního divadla Brno. Výrazně přispěl k umělecké tradici divadla uváděním kvalitního repertoáru, přitom ale podporoval i divadelní experimenty a společensky závažné hry.

Nevětší Mahenovou zásluhou na rozvoji brněnské kultury však bylo vybudování Městské knihovny, jejímž knihovníkem byl jmenován v listopadu 1920.

Knihovnickou práci bral Mahen opravdu vážně a měl o ní jasnou představu. Knihovna se podle něj měla stát kulturní institucí, která by vedla čtenáře k rozvíjení vlastních tvůrčích schopností a k sebevzdělání.

Nebyl by to ale Mahen, aby nechtěl pomoci i ostatním knihovníkům ve všech městských a obecních knihovnách, což byl samozřejmě obrovský úkol. V řadě obcí a měst byla knihovna brána jako nechtěné dítě, vznikla podle předpisu, i když ji nechtěli a podle vedení obce ani nepotřebovali. Také pokyny k jejich vedení byly opravdu zastaralé. (Kupříkladu podle celostátně platného knihovního řádu z roku 1922 hrozil návštěvníkovi trest tři týdny vězení za neslušné chování v knihovně. Knihovny dle autora tohoto řádu měly být asi něco jako kostel, seď potichu a čti, nebo poslouchej.)

Mahen to ale nevzdal. Postupně dal dohromady návrh organizace knihoven a čtenářům návod k sebevzdělávání, vydán v roce 1924 jako Knížka o čtení praktickém, která se během jednoho roku dočkala čtyř vydání, neuvěřitelné!

Své představy o dalším vývoji knihovnictví uveřejnil v knížce Nutnosti a možnosti veřejných knihoven.

V roce 1927 přispěl Mahen k založení Spolku veřejných obecních knihovníků, osobní kontakty a pravidelná setkávání pracovníků knihoven výrazně pomohly celkovému zlepšení veřejného knihovnictví.

Mahen ale nebyl jenom teoretik a organizátor, každodenně řídil činnost brněnské knihovny. Zachovaly se stovky katalogizačních lístků, na nichž zapisoval svým originálním způsobem mnoho podrobností a zvláštností té které knihy. Průkopníkem ale zcela jistě byl v oblasti předmětové katalogizace, v níž částečně předjímal systém dnešního počítačového „klíčování“.

V roce 1937 byl Jiří Mahen jmenován ředitelem knihovny.

Neustálá pracovní aktivita Mahena dosti vyčerpávala, býval dosti často nemocen, zdraví ho trápilo od dětství. Také politická situace, která koncem třicátých let skončila německou okupací Československa mu na zdraví nepřidala.

V březnu 1939 byla republika okupována. Jiří Mahen trpěl těžkými depresemi, velmi se obával o budoucnost nejen své rodiny, ale celé republiky, válka byla dle něj na spadnutí.

Když se někdy v dubnu vracel večer z kavárny, byl napaden a zbit fašistickými vlajkaři. Mahen si uvědomil, že už nemá sílu bojovat s tímto novým zlem.

Večer 22. května 1939 odešla jeho maželka Karla společně se sestrou do divadla. Jiří Mahen vyšel do podkroví. Na obal jedné knihy napsal zvláštní vzkaz :

Zavřeli za mnou, odpusťte všichni!

Jiří Mahen se v podkroví svého domu oběsil. Svůj život ukončil v pouhých padesátisedmi letech.

Jeho manželka Karla později potvrdila, že Jiří Mahen byl mezi prvními na seznamu lidí, kteří měli být posláni do koncentračního tábora. Jiří Mahen se svým dobrovolným odchodem zachránil před hrůzami fašistických koncentráků.

Lidé ale na Jiřího Mahena nezapomněli. Brněnská městská knihovna je Knihovnou Jiřího Mahena,

známé divadlo Husa na provázku si vybralo toto zvláštní jméno podle Mahenova filmového libreta, v domě, kde naposledy bydlel, je Památník Jiřího Mahena, brněnská činohra sídlí v Mahenově divadle, brněnská Společnost Jiřího Mahena pořádá pravidelné literární večery , v řadě měst naleznete Mahenovu ulici, v každé veřejné knihovně najdete určitě několik Mahenových knih. Zkuste se začíst do pěkné češtiny, či nápaditých básní Jiřího Mahena, občanským jménem Antonína Vančury. Určitě budete mile překvapeni.

Karel Mičánek

Foto: web, mapy.cz