„Vy jste se zbláznil!“ slyším za zády mužský hlas, zatímco se krůček po krůčku akrobaticky posouvám na špičku zlomeného stromu visícího těsně nad hladinou Vidnavského mokřadu, abych udělal fotku.

„Riskujete život!“ vynadá mi starší pán, zjevně správce, když se vrátím na břeh. „Kdybyste tam zahučel, už vás nikdo nenajde.“

„Já vím.“

„Vy nejste zdejší,“ podezíravě si mě prohlíží.

„Nejsem.“

„A odkud jste?“

„Z daleka.“

„A co tu děláte?“

„Potřebuju se zbavit mrtvoly.“

Pánovi spadne čelist, vyděšeně se na mě podívá jako na vraha, který si vyhlédl novou oběť. 

„Nebojte,“ směju se, „vraždím jen v románu, jsem spisovatel.“

„Bože, málem mě trefil šlak!“ 

Pán si otře studený pot z čela, po chvíli se uklidní a rozpovídá se o jedinečné přírodní rezervaci. A pak mě dokonce zavede na místo, kde moje románová mrtvola zaručeně na věky zmizí hluboko v bažinách.

„Můžu si s vámi udělat selfíčko? zeptá se a vytáhne mobil. „Řeknu manželce, že jsem potkal Jacka Rozparovače.“

Ivan Fíla

Fotoeseje

28.11.2024