Ivan Fíla: MATA HARI Z PERKU
„Jak se mám tvářit?“ zeptala se.
„Jako Mata Hari z Perku.“
„Mata Hari z Perku?“ udiveně se na mě podívala. „Ta špionka, co ji popravili?“
„Ano. A výborná tanečnice.“
„Četla jsem o ní Vyzvědačku od Paola Coelha a viděla film s Gretou Garbo.“
„No vidíš, a to je teď tvoje role, řeknu ti k ní příběh. Během první světové války přijela Mata na tajnou schůzku s německým důstojníkem do tehdejšího Mährisch Schönbergu, sešli se údajně v téhle budově. Představ si, že se ten oficír k tobě blíží. Jak se zatváříš?“
Chvíli se zamyslela, pak opřela hlavu do dlaní, našla mé oči, a já ji vyfotil.
„Skvělý! Víš, jak ten důstojník skončil? Za dva dny ho našli mrtvýho.“
„Vážně? Co se mu stalo?“
„Otrávili ho agenti Spojenců, ona o tom ale nevěděla. Jiná situace: v únoru 1917 Matu zatkli v Paříži za velezradu. Do vězení ji přišel vyslechnout prokurátor. Jak se na něj podíváš, když vstoupí do cely?“
Opět našla mé oči a vykouzlila úplně jiný pohled.
„Jsi tvárná, fotogenická, přitažlivá, máš talent,“ řekl jsem po focení v nádherně zrenovovaném šumperském hotelu Perk. „Zkus modeling.“
Věděl jsem, že před pár dny skončila jako zdravotní sestra na oční klinice a hledá novou výzvu.
„Jsou boží!“ napsala, když fotky dostala. „S tím modelingem si ale nedělám iluze, je mi čtyřicet.“
„Víš, kolik žen středního věku by se s tebou identifikovalo? Modelkou můžeš být ještě dlouho. Vsadím se, že brzy budeš na titulní straně nějakého módního časopisu.“
„To si fakt myslíš?“
„Mata Hari znamená v malajštině Oko nového dne nebo taky Slunce. Měla těžký život, postupně ale ze sebe shodila okovy doby a našla sama sebe. Zkus to, nikdy není pozdě.“
Ivan Fíla
Fotoeseje
4.12.2024
krásná