Ivan FÍLA: Minulost a současnost (úryvek z připravovaného románu Tisíc očí)
Co by řekla moje máma, kdyby ještě žila? Že jsme všichni oběti a vytváříme další oběti? Že válka skončí, až se pohřbí děti, co se narodily v posledních dnech války, a možná, až se pohřbí i jejich děti, a děti jejich dětí?
I my neseme vinu. Soudce, jeho otec, já. STRACH dohnal soudce k ústupkům a rezignaci; STRACH přiměl jeho otce ke kolaboraci a zradě; STRACH umlčoval i mě, i když jsem mlčet nechtěla. Když jsem utekla z domu pěstounů a musela se v sedmnácti o sebe postarat, neptala jsem se těch, co mě adorovali, opěvovali mou krásu, klečeli přede mnou, snášeli mi modré z nebe, jak po válce získali svůj majetek a s čí pomocí vystoupali na výsluní společenského žebříčku. Jejich kapitálem bylo mlčení, a z jejich mlčení jsem těžila i já. Mohla jsem klást nepříjemné otázky, dotírat, být důsledná. Mohla jsem jim říct pravdu o nich i o sobě. Mohla jsem je odmítnout. Koho však zajímala PRAVDA? A koho zajímá dnes? Všichni jsme závislí na něčí přízni. Na PŘÍZNI jsou založené naše životy, na PŘÍZNI byl založený i ten můj. Mám vůbec právo někoho soudit?
* * *
© Ivan Fíla, 2024
Napsat komentář